• 23. 6. 2009 se narodila Jessy (Isis Dea Zlatý kavalír)
  
• 10. 8. 2009 jsme si jí dovezli domů
  
• 3. 10. 2011 se narodila Jessynce Amálka (Amálka Violet Indigrace) a další tři štěňátka
  
• 28.8.2013 se Jessy narodil druhý vrh a první vrh A pod CHS Kopidlenský kavalír
  
• 24.12.2013 se narodila v chovatelské stanici Magnolia PassCo naše třetí fenečka Florrie
  
• 14. 2. 2014 naší Amálce se narodila první štěňátka vrh B
  
• duben 2014 přivezli jsme si Florii
  
• 26.2.2015 se narodilo Jessynce šest užasných štěňátek v barvě Black and Tan
  
• 1.6.2015 se se narodila v chovatelské stanici Magnolia PassCo milovaná Charlotte
  
• v srpnu 2015 přišla Charlotka do Kopidlna
  
• 13.6.2016 se Florince narodilo pět krásných štěňátek
  
• začátkem září 2016 se smečka rozrostla o Kylii
  
• 6.7.2017 se Florii narodilo sedm štěňátek. Úžasný vyrovnaný vrh
  
• 24.1.2018 se Charlottce narodilo pět úžasných malých uzlíků, jeden Bh uzlík zůstal doma
• naše chovatelství není jen radostné, v lednu 2018 jsme měli těžké období, měla jsem pocit, že jsem si sáhla na dno
• 27.6.2018 se Florince narodila čtyři štěňátka
• 28.2.2019 se narodila druhá štěňátka naší Charlotte
• 22.5.2019 se narodila první štěňátka naší Kýlii - porod byl komplikovaný, ale tři ruby kluci jsou úžasní (bohužel očekávaná ruby holčička se nenarodila)
• 18.12.2019 se naší Florii narodilo pět štěňátek, její poslední vrh, který nám vzal hodně sil

První úžasnou fenečku jsem si pořídila měsíc poté, co nám umřel pudlík Filip. Bolest byla tak velká, že jsme se snažili nějak zaplnit to prázdné místo, které tolik bolelo. Na internetu jsem hledala jakého pejska si pořídíme, aby se k nám hodil. A protože miluji psy s dlouhýma ušima, padla volba i na kavalíra. Do té doby jsem o tomto plemeni nic nevěděla. Takže jsem si nejprve nastudovala vše o tomto úžasném plemeni a bylo rozhodnuto. Teď už jenom jakou bude mít barvu. Tam už hlasovala rodinná rada a tak bylo rozhodnuto, že to naše nové malé stvořeníčko bude v barvě Black and Tan. A znovu hledání na internetu a usmálo se na nás štěstí. Nedaleko od nás se narodila štěňátka v této barvě. Takže jsme se domluvili s chovatelkou a těšili se. Na ty první okamžiky nikdy nezapomenu. Byl to krásný zážitek. Paní chovatelka, která se posléze stala mojí přítelkyní, byla naprosto úžasná a svoje kavalírky bezmezně milovala. V té době jsem ještě netušila, kam až v tomto chovatelství půjdu a jak mě Lenka ovlivní. Jessy, kterou jsem si posléze odvezli domů byla u Nováků nazývána princezničkou vrhu. Byla klidná, milá, uvážlivá. A to je přesně Jessy, taková prostě je. Má nás bezmezně ráda, ale má ráda své pohodlí a soukromí. Když jsme si Jessy odváželi domů vůbec jsem netušila, že s ní budu chodit na výstavy a následně pro ní shánět ženichy, abychom měli štěňátka. A stalo se. Jessy nám dne 3. října 2011 porodila čtyři krásné uzlíky. Tři v barvě ruby a jednoho v barvě black and tan. Byly to dvě fenečky a dva psi. A od té doby se zase úplně vše změnilo, neboť se jako poslední narodila ruby fenečka Amálka. Nejmenší uzlíček, který se nemohl prodrat k maminčinu mlíčku, neboť ho sourozenci "válcovali". A toto malé zrzavě štěně mě prostě dostalo a tak u nás Amálka zůstala. Je úplně jiná než Jessy. Je to živel a tvrdohlavá zrzka, ale také velký mazel, který vám musí být neustále nablízku. Poté jsme začali s Amálkou jezdit i na výstavy. Jí to sice moc nebaví, ale máme úspěchy a tak to asi bude muset ještě chvíli vydržet. Nyní už máme doma Českého Grand šampion. Nikdy bych nečekala takový úspěch. Amálka vychodila granda pro mě a já už jí na výstavách nechtěla trápit. Důležitější je, aby byla spokojená.

A proto, že jsem tehdy na začátku musela ustoupit rodinné radě a do našeho domu přišla černo zlatá princezna, rozhodla jsem se tentokrát nedat a pořídit si mojí lásku trikolorní fenečku. V březnu 2014 jsem si pro ní jela na Slovensko a tímto dnem se zase úplně vše změnilo. Florii je živel, ďáblík a moc temperamentní kavalír. Je úplně jiná než Jessy a Amálka. Amálka v ní našla parťačku na lovení myšiček a výpravy kamkoli a za čímkoli. Florii nejvíce miluje náš syn, který říká že tohle je pořádně živý pes.

A po roce se vše změnilo opět. Nechtěla jsem po Florince další šťeňátko, protože si uvědomuji tu zodpovědnost za všechny kavalírky, které si necháme doma. Chápu i to, že je třeba nejdříve vychovat jednoho pejska a pak si teprve pořídit dalšího. Také nechci být nakonec v situaci, že budu mít doma psí domov důchodců. Jenže přes všechna má předsevzetí v srpnu 2015 do našeho domova přibyla úžasná fenka Charlotka. Bylo to nečekané a neplánované. Ale možná to je právě to krásné.

A rok se sešel s rokem a zase bylo vše jinak. Po štěňátkách naší Florinky jsme potřebovali dovolenou. Byla jsem smutná a zároveň plná radosti, že se nám podařilo sehnat tak úžasné páníčky pro tento odchov a nebo si oni našli nás. Jeli jsme s celou smečkou a s přáteli ze Zlína na Slovensko užít termálů a procházek s pejsky. Bylo to skvělé a když jsme se vraceli nedalo se jinak než se zastavit u kamarádky Katky, se kterou mě pojí přátelství. Když jsme tam dorazili okamžitě nám učarovala černá dračice. Takové živé, chytré, drzé štěňátko. Jenže samozřejmě další štěňátko "už ne". A tak jsme po dvou dnech odjížděli a přesto, že se Katka moc snažila Kylie zůstala doma. Ale jen dva dny. Na tomto příkladu je vidět jací jsme blázni a že ani můj muž nebyl ten rozumný. Za dva dny jel s mladším synem pro ní. Pro tu drzou, nevyspitatelnou, vše ničící dračici, která první co udělala když jí přivezli bylo, že spadla do bazénu a málem se utopila. Rozhodovaly vteřiny. A od té doby máme doma černého ďábla, dračici, šílence, no prostě Kajouše..... To co dokázala zničit ona se žádnému kavalírkovi u nás zatím nepodařilo, ale stále nás dostává svojí bezprostřednosti, láskou, vnucováním atd. Milujeme jí a musím dodat, že jí vše přešlo a dnes je z ní pohodová fenka. Velice chytrá a mazaná.

To, že doma zůstane Wiva nebylo vůbec v plánu. Její začátek života byl však náročný. Narodila se jako zdravé, velké štěňátko. Ale zřejmě jsme si z procházky přinesli nějaký bacil a Wiva dostala průjem. Bylo to malé třídenní štěňátko, se kterým jsme v mrazech jezdili na veterinu na antibiotika. Ona bojovala, ale s váhou šla stále dolů. Po třech dnech zlepšení, které však netrvalo dlouho. Museli jsme ještě jednou píchat antibiotika. Bylo z ní poloviční štěňátko, které se však nechtělo vzdát a bojovalo. Tolik slz co za ní, jsem do té doby nikdy nevybrečela. A ona to zvládla. Když začala chodit, sebevědomí z ní jen zářilo. Tak krásně chodila a ničeho se nebála. Úplně mě dostala. Její neustále pusinky a kousance do nosu byly tak neuvěřitelné a já si nedovedla představit, že o tohle vymazlené štěstí příjdu. A tak rozhodl můj manžel. Wiva zůstane doma. Vrací nám to každý den a nejvíce v kurníku, kam každé ráno musí dojít pro vajíčko a zkontrolovat slepice.